Pikenýr

Pikenýři byli vedle mušketýrů druhou hlavní složkou pěchotních útvarů za třicetileté války. Jejich oděv byl v podestě stejný jako u mušketýrů. Odlišovali se však od nich zbraní a zbrojí. Hlavní zbraní pikenýra bylo kopí neboli píka dlouhé 4 až 6 metrů. Kromě píky měl pikenýr rovněž poboční zbraň, tedy kord se širší čepelí, šavli nebo tesák.
Jelikož údělem pikenýra bylo bojovat s nepřítelem „tělo na tělo“, chránili se alespoň prvosledoví bojovníci zbrojí sestávající z předního a zadního plátu, doplněného širokými šosy kryjícími stehna a někdy též plechovým límcem. Na hlavě nosili pikenýři přilby typu šišáku nebo morionu, které bývaly zesíleny hřebenem či výběžkem připomínajícím stopku. Za pochodu pak pikenýři někdy zavěsili přilbu na háček na spodním kraji zádového plátu a hlavu si před nepřízní počasí chránili kloboukem jako mušketýři.

Pikenýři měli za třicetileté války hlavní úkol chránit mušketýry před útokem nepřátelské jízdy či ztečí pěchoty. Zatímco na počátku války tvořili téměř polovinu počtu bojovníků v pěším pluku, na konci války se jejich podíl zmenšil téměř na třetinu. Na rozdíl od dob landsknechtů, jejichž přímými následovníky byli, však na bojišti působili spíše jako defenzivní prvek. Jejich chvíle kromě obrany ovšem přišla také v momentě, kdy se bitva protáhla, mušketýrům došel prach, případně za deštivého počasí, které také mušketýrům nepřálo. Pak se mohli i pikenýři stát obávanou ofenzivní silou.

Náhodné foto:

Dobový tábor 0168 Stargard_PL_14.-15.6.2014_0081