Zemská hotovost ve století 21.

Příznivci historického šermu se již desítky let scházejí ke společným akcím, bitvám. Z počátku tato setkání sloužila především k obveselení diváků i sebe navzájem, aniž by si mohla klást sebemenší nároky na rekonstrukci autentického historického válečnictví. V posledním desetiletí však sílí mezi šermířskými skupinami, věnujícími se třicetileté válce, tendence k zakládání vojenských těles, často pojmenovaných podle slavných pluků. Důsledky lze jenom přivítat. Na bitevních polích mizí tak zvaní „kordíkáři“ a naopak roste počet mušketýrů a pikenýrů vybavených tak, jak odpovídá představovaná doba. Zesílily též tendence po uniformování motivované jednak vizuálním zdůraznění příslušnosti k určité jednotce, dále pak tlakem zákazníků objednávajících si vystoupení historických jednotek. Tento jev je však třeba korigovat dle historických reálií a s uniformitou to nepřehánět. Pro třicetiletou válku byla typická pestrost ústroje.

Počátky novodobého Regimentu zemské hotovosti položila SHŠ REGO, když se vybavila píkami a začala působit jako organizovaná jednotka. Nebyla to však pro skupinu idea hlavní, spíše reakce na soudobé trendy. Skupina původně zamýšlela vytvořit alternativu pro šermíře, kteří nechtějí zůstat stranou, ale zároveň netouží po uniformizaci, drilu a v neposlední řadě nemají prostředky na nákup drahé unifikované výzbroje a výstroje.

V roce 2006 se k jednotce oficiálně připojily skupiny historického šermu Collegium Armatum a Sinister, které již dříve volně spolupracovaly. Jednotka byla v podstatě čistě pikenýrská, což neodpovídalo realitě třicetileté války, ale střelce se nám dlouho nedařilo zaangažovat. Situace se vylepšila roku 2007, kdy se k nám připojila skupina Valdštejnova garda (od r. 2009 opět pod svým někdejším názvem Schiavi). Mohli jsme tak poprvé vytvořit funkční kompanii.

Žádanému poměru střelců a pikenýrů jsme se zase přiblížili v roce 2009, kdy po předběžných námluvách do regimentu vstoupila též skupina Svobodní páni z Nymburka a spolupráci zahájila též skupina Nevers. Posledním, čistě mušketýrským přírůstkem, byla v roce 2010 skupina Přátelé pana Mikuláše Dačického z Heslova. Utvořilo se tak početné sdružení schopné postavit do pole přes půl sta bojovníků.

Ačkoli jsme netoužili po uniformách, přání zákazníka a jednoho z iniciátorů vzniku našeho regimentu, Miroslava Kněborta alias vévody Valdštejna, si však v průběhu času vynutila změnu. Zvolili jsme si barevnou kombinaci šedé a červené, tedy barev, jež užíval Valdštejn pro své vojsko, když nakupoval látku ve velkém. S barvami jsme se sžili a jsme dnes na ně hrdi. V doplňcích a detailech si ovšem zachováváme individuální pestrost.

Červeno bíle pruhovaný prapor, který užíváme, také vlál nad oddíly z českých zemí již od 16. století. Náš pak nese helso DIMICANDUM – to jest: Je nutno bojovat.

Střelné zbraně máme rozmanité, i starší typy, jelikož i takové se nacházely dlouho v městských zbrojnicích. Pouze délku pík máme jednotnou. Velíme ovšem česky. Rádi bychom tak připomněli i tento druh vojska, tvořeného naším lidem, které svojí účastí ve třicetileté válce naposledy výrazněji zasáhlo do válečných dějin.