Více na oficiálních stránkách akce (anglický text)

• Lancierů
• Rejtarů
• Kyrysníků
• Arkebuzírů
• Dragounů

Vojska pěchoty se kládala z jednotek:

• Halapartníků
• Pikenýrů
• Mušketýrů
• Rondašírů

Jízda

Lanciéři – jízdní těžkooděnci 16. století navazující na tradice těžké rytířské jízdy. Jejich základní výstrojí byla tříčtvrteční plátová zbroj kryjící celé tělo až ke kolenům, s uzavřenou límcovou přilbou. Vyzbrojeni byli kopím (lance), jezdeckým mečem a později i párem pistolí. V první polovině 17. století odkládají Lanciéři kopí a splývají s jednotkami kyrysníků.

Rejtaři (jízdní pistolníci) – jízdní těžkooděnci 16. století oblečení do půl nebo tříčtvrteční zbroje. Vyzbrojeni byli kromě jezdeckého meče většinou dvěma páry pistolí s kolečkovým zámkem a krátkou puškou. Tento druh žoldnéřské jízdy zaniká koncem 16. století a je nahrazen oddíly kyrysníků a arkebuzírů.

Kyrysníci – jízdní těžkooděnci 17. století vyzbrojení párem pistolí s kolečkovým zámkem a jezdeckým mečem. Výstroj kyrysníků v první polovině 17. století byla shodná s lanciéry, tedy tříčtvrteční plátová zbroj s uzavřenou límcovou přilbou. Ve druhé polovině 17. století dochází k postupnému „odlehčení“ plátového odění až k jejímu zredukování na pouhý přední a zadní díl kyrysu s otevřenou přilbou.

Arkebuzíři – původně pěchotní střelci používající k přepravě na bojiště koně, stejně jako dragouni. Od počátku 17. století fungující i jako střelci jízdní. Ve výstroji měli krátkou pušku (arkebuzu) s kolečkovým zámkem, později přibyl ještě pár pistolí a jako poboční zbraň jezdecký meč. Ochranu tvořilo plátové odění skládající se z předního a zadního kyrysu a otevřené přilby. Ve 2. polovině 17. století postupně splynuli s odlehčenými oddíly kyrysníků.

Dragouni – jednalo se o jízdní pěchotu, která používala koně pouze k přepravě na bojiště. Na počátku 17. století byli rozděleni do dvou základních složek, stejně jako pěchota, na mušketýry a pikenýry. Rovněž výstroj a výzbroj byla shodná jako u pěchoty. Dragounský mušketýr nebyl vybaven plátovou zbrojí, na hlavě nosil klobouk nebo přilbu. Jeho základní zbraní byla mušketa s doutnákovým zámkem, poboční zbraní byl kord nebo později palaš. Oproti tomu dragounský pikenýr byl vybaven půlzbrojí s otevřenou přilbou a jeho hlavní zbraní byla píka upravená pro jízdu na koni.

Pěchota

Halapartníci – pěší jednotky 16. století. Doplňující nebo zastupující pikenýry. Bývali oblečeni do neúplných zbrojí s otevřenou přilbou. Jejich hlavní zbraní byla halapartna. Mimo to byli ještě vyzbrojeni zbraněmi pobočními. Tyto oddíly byly v 17. století nahrazeny pikenýry.

Pikenýři – pěší kopiníci zajišťující ochranu střelcům. Jejich výstroj tvořila plátová půlzbroj se šosy a otevřená přilba. Základní zbraní byla píka, většinou 4-5 metrů dlouhá, zajišťující v semknutém šiku ochranu před náporem jezdectva. Dále byli samozřejmně vyzbrojeni pobočními zbraněmi

Mušketýři – pěší střelci 17. století, kteří byli vyzbrojeni dlouhou puškou (mušketou) s doutnákovým zámkem a poboční zbraní. Z ochranné zbroje se u nich objevuje pouze přilba nebo plátový nákrčník.

Rondašíři – pěší jednotky 16. a počátku 17. století doplňující bojové útvary pikenýrů a mušketýrů. Vyzbrojeny byly mečem a velkým kulatým štítem. Ochranu jim zajišťovala neúplná plátová zbroj skládající se z kyrysu bez zbrojních šosů a otevřené přilby. V první polovině 17. století mizí tyto jednotky bez náhrady.